Agrolesnictví je vlastně tradiční, dnes znovuobjevený specifický systém využívání půdy, jehož základem je pěstování dřevin společně s rostlinnou a živočišnou zemědělskou produkcí na stejné půdě - v meziřádcích dřevin se chovají zvířata (drůbež, prasata), pěstují plodiny (brambory, obilí) nebo cenné listnáče ( třešeň, buk, ořešák). Nakládání s krajinou a zemědělskou půdou , tedy její ekonomické využívání, ochrana přírodních složek a krajiny jako celku musí probíhat na principu trvale udržitelného zemědělského hospodaření.

Remízky, aleje, sady, či větrolamy přispívají k vyrovnávání klimatických extrémů a jejich dopadů na zemědělskou krajinu – dřeviny vytvářejí specifické mikroklima , krajinu ochlazují, zlepšují její estetiku, trvalou udržitelnost a v neposlední řadě přispívají k zadržování vody v půdě a v krajině. Agrolesnické prvky přináší zemědělci nejen zvýšení produkce, ekologickou a ekonomickou vyváženost ale zachovají také tradiční směr hospodaření daného podniku. Mimoprodkuční funkcí je např. potrava pro zvěř, hmyz, včely, vyšší estetický prvek v krajině v době květu, biodiverzita, úkryt pro zvěř atd.

Pro průmyslový charakter zemědělské výroby nabízí agrolesnické prvky řešení, jak skloubit ekologické, ekonomické a kulturní aspekty hospodaření, a to bez ohledu na velikost zemědělského subjektu. Agrolesnictví zvyšuje kvalitu životního prostředí a zemědělské krajiny, podporuje biodiverzitu a zajišťuje sekvestraci uhlíku v půdě – je tedy účinným nástrojem pro boj s klimatickou změnou, jak požaduje nová společná zemědělský politika EU od roku 2021.